autorský blo(g)

The Place… aneb být doma

Uplynulý víkend byl nabitý tvůrčí energií. A to díky tomu, že jsem si užila dny v pohodlí domova, jen já, křeslo u okna a hudba. A v tomto doupěti klidu jsem měla prostor rozvíjet různou inspiraci, která vyústila ve 4 nové hudební nápady. 3 jsou ve fázi zárodku a čekají na svoje slova či celé melodie, ale jeden se přetavil ve zbrusu novou píseň, tentokrát v angličtině.

Musím říct, že tvůrčí proces byl proto hodně odlišný od toho, jak píšu obvykle. V českém textu se soustředím na slova, jejich významy a propojení. Ale protože angličtina není můj vnitřní jazyk, najednou jsem mnohem více vnímala zvuky a melodie slov a ty pro mě byly tím hlavním proudem, který mě poháněl v tvorbě dál. Vznikla tak píseň možná nikterak poetická, možná ani ne příliš hluboká, ale zato velmi upřímná a přímá v pocitu a výrazu. Píseň o tom, jaké je to cítit se doma. Být na tom správném místě. A taky že to správné místo nemusí být místem v pravém slova smyslu, ale spíše pocitem. „It’s not a house, it’s a home…“.

Je to možná první z kroků na mé cestě v prozkoumávání různých zákoutí hudby a slov, mísení vlivů různých rytmů, melodií a jazyků. Protože hudba nemá hranice a může se rozpínat přes celý svět. A tuhle barevnost chci postupně objevovat a kousky z ní vkládat do své tvorby. Zatím jsem na začátku a nevím, kam mě cesty zavedou, ale z téhle mé první anglické sólové písně mám velkou radost (i když ne první anglické vůbec – protože pro Jinotaje už jsem složila duet Do You Remember).

A tak se chci s vámi podělit o malou ukázku. Zatím aspoň tenhle malý kousek, než písni dopřeju pořádnou kvalitní nahrávku. A taky aranžmá, které vnitřně cítím, že by písni slušelo a na které si přizvu jiný zvuk a jinou kreativní duši… ale nepředbíhejme.


Když se spojí hudba s obrazy…

Před týdnem jsem měla tu úžasnou příležitost být součástí toho, když se plní někomu tvůrčí sen. Sama jsem si ten svůj začala plnit před dvěma lety při vydávání básnické sbírky Jemnocit s Veronikou a Markétou Spen Krejčí a následně při koncertech Jinotajů. A v obou projektech jsem zažila radost, jakou lze zažít jen při sdílení kreativní energie. O to víc mě teď těší zážitek z prolnutí tvůrčích světů hudby a malířství.

3. května proběhla v Kafe na gauči vernisáž výstavy obrazů talentované malířky Eleanor Skurské. Měla jsem tu čest být u příprav celé akce a vernisáž moderovat. A mé písně dostaly příležitost zaznít v prostoru obklopeném úžasnými obrazy niterných barev, v příjemně naladěné atmosféře publika, které se nořilo do každého plátna, jejich světel i stínů.

Výstava potrvá do 8.6., kdy se uskuteční zakončení výstavy, jejímž mottem je „Když už nezůstane nic a nikdo, umění tu bude vždy, a to má smysl.“ (Eleanor)

Pár fotek z vernisáže:


Vítejte na mém webu!

Vítejte na nové webové stránce, kde najdete ukázky z mé tvorby, plánované akce a vystoupení, informace a kontakt. Web běží zatím v testovacím provozu. Do budoucna zde najdete bližší informace o mé tvorbě a inspiraci.

Pokud vás webová stránka zaujala, máte nějaké dotazy, nápady nebo zpětnou vazbu, neváhejte mě kontaktovat.